Gemma: Dobrý den,
Pojďme se podívat na integraci stínů. Kognitivně behaviorální terapii (KBT) ve své praxi využíváte velice často, ačkoli na tuto metodu máte svůj vlastní pohled. Jste totiž přesvědčen, že dlouhodobě uložený vzorec nelze jednoduše přepsat. Můžete nám k tomu říci více?
Dlouhodobě uložený vzorec nelze jednoduše přepsat. Jedinou účinnou možností je vytvořit nový vzorec, ten aktivovat a naučit se jej používat, podobně jako novou aplikaci, která nahrazuje starou a nefunkční. Primárně pracuji s vlastní metodou autenticity, v níž spatřuji hlavní příčinu psychických poruch v rozporu s vlastním já, v potlačených osobních potřebách, nedostatečné sebeakceptaci a v nezdravé konstelaci osobních vazeb s nedostatečným pochopením vlastního postavení ve společenské struktuře. Důvod vidím v konfliktu rolí a nezdravém pohledu na sebe sama. V tomto kontextu shledávám zajímavou paralelu s integrací stínů, o které hovořím jako o „vykolíkování hřiště“ a pochopení souvislostí.
Gemma: Vnímám, že váš pohled na nahrazení starých vzorců novými je v souladu s moderními psychologickými přístupy. Zdá se také, že vidíte souvislost mezi integrací stínů a vaší metodou autenticity. Můžete nám to přiblížit?
Ano, vidím silnou paralelu mezi Jungovským konceptem integrace stínů a mým zaměřením na autenticitu, sebepřijetí a soulad s vlastním já. Integrace stínů v tomto kontextu znamená vědomě zahrnout dříve potlačené aspekty do svého vědomého já a naučit se s nimi konstruktivně pracovat, namísto aby nás nevědomě ovládaly. To může uvolnit energii, která byla dříve vázána na potlačování, a umožnit nám žít autentičtější a celistvější život.
Gemma: Vaše metoda autenticity se zdá být velmi slibným přístupem. Jaké konkrétní techniky nebo postupy v ní používáte k „vykolíkování hřiště“ a podpoře pochopení souvislostí?
Je skutečností, že jsem spíše typ člověka, který vyhledává a objevuje nové přístupy. Rozhodně se neřadím k mainstreamovým terapeutům. Vnímám značné nedostatky v současných metodách. Mám zkušenost s několika klienty, kteří absolvovali různé úrovně mentální léčby bez výrazného úspěchu. V mé praxi se výsledky liší. Uznávám, že ne vždy spočívá problém v samotné metodě, ale spíše v přístupu lékaře, psychologa či terapeuta. Nicméně jsem přesvědčen, že je nezbytné hledat inovativní cesty k léčbě a kompenzaci psychických poruch.
Gemma: Vnímáte tedy, že tradiční metody mají svá omezení. Můžete uvést konkrétní příklad, jak se podle vás projevují současné společenské okolnosti v psychických potížích vašich klientů a jak na to reagujete ve své metodě autenticity jinak, než by to mohly řešit tradiční přístupy?
V současnosti je kladen nadměrný důraz na individualismus, což považuji za poněkud zavádějící. Současně pozoruji výrazný nárůst narcismu a afektivních poruch, které přímo souvisejí s patologickou „orientací na sebe„. Tento trend je však v přímém rozporu se samotnou podstatou lidské existence, jež je založena na principu „tlupy„. Vyloučení z této skupiny vždy představovalo pro jedince trest, a přesto dnes značná část společnosti dobrovolně žije s tímto stigmatem. To následně vede ke vzniku sociálních poruch, traumat, úzkostí a pocitu vykořenění. Chybí stabilizující role společenství. Pokud chce jedinec ve společenství efektivně fungovat, často musí potlačovat svou autenticitu, neboť současná společnost autenticitu plně neakceptuje. V tomto bodě spatřuji jádro mnoha problémů, z něhož pramení psychické poruchy a onemocnění, čímž se vytváří začarovaný kruh.
Gemma: Jak tedy s tímto paradoxem individualismu a potřeby společenství pracuje vaše metoda autenticity?
Především je nezbytné navázat hluboký, otevřený a vyrovnaný terapeutický vztah, v němž se klient cítí přijímán, bez obav být sám sebou a je ochoten poskytovat zpětnou vazbu. Následně se terapie podobá rozplétání klubka nití, kde je nutné postupovat po vrstvách. Začínáme u základních postojů, zjišťujeme klientovu orientaci – ať už emocionální, politickou či uměleckou. Učíme ho vážit si vlastních preferencí a snažíme se pochopit například sklony k rasismu bez odsuzování, nebo přijmout tendence ke zneužívání alkoholu a jiných látek. Klíčové je porozumět podstatě vzorců, které tyto postoje formují, a vysvětlit, že žádný projev lidské zkušenosti není apriori špatný. Dále pokračujeme do hlubších rovin integrace ve společnosti, osobních vztahů a rodinné dynamiky, až po vytyčování vlastního „hřiště“ a dosažení čistého pohledu na vlastní život.
Gemma: Váš postup je velmi propracovaný. Proč je pro vás důležitá zpětná vazba od klienta a proč by podle vás klient neměl být jen pasivním příjemcem rad?
Upřímně řečeno, nejdůležitější pro mě je, že má práce má smysl a skutečně přináší užitek. Snažit se o inovativní přístupy je vždy riskantní; je snadné spolehnout se na „osvědčené“ metody, ale to neodpovídá mé povaze. Neustále hledám efektivnější způsoby, jak lidem pomoci. V této profesi se cítím být na svém místě a mou snahou je zachránit co nejvíce životů a změnit to, co změnit lze.
Gemma: S ohledem na vaši víru a vnímání svého „daru“, jak se tyto aspekty konkrétně promítají do vaší terapeutické práce a do vašeho vztahu s klienty?
Mé teologické vzdělání mi poskytlo hluboké porozumění mnoha podobenstvím a příměrům, jejichž základ tkví v Bibli. Zvláště si cením starozákonních knih a z Nového zákona pak čerpám především z Evangelií a listů apoštola Pavla. Někteří klienti mi v důvěrnosti svěřují, že jsem pro ně jakýmsi soukromým knězem. Váhající věřící s mou pomocí nacházejí cestu k víře a ty, kteří nevěří, vedu k pochopení významného vlivu křesťanství na náš svět – vždy nenásilně, otevřeně a s lehkostí.
Gemma: Jak vnímáte hranici mezi svou rolí terapeuta a potenciální rolí duchovního průvodce?
Hranice neexistují. Bůh je zdrojem uzdravení pro všechny. Kristus neuzdravoval pouze věřící. Neorientuji se na jediný způsob pomoci; mou snahou je, aby má role byla širší a hlubší. Nikomu náboženství nevnucuji, avšak mé vědomí Boží lásky mě učí nesobecky milovat své klienty. A v tom spočívá celý proces uzdravení, alespoň jeho počátek.
Gemma: S ohledem na vaše hluboké přesvědčení o lásce jako počátku uzdravení, jak se tato láska konkrétně projevuje ve vašich terapeutických interakcích s klienty?
Sám se snažím být autentický. Vědomí vlastní nedokonalosti mi brání hrát si na vševědoucího. Mluvím jazykem svých klientů, v souladu s výrokem apoštola Pavla, že pro Řeka je Řekem a pro Žida Židem, jen aby jeho poslání bylo úspěšné.
Gemma: Zdá se, že vaše terapie je hluboce zakořeněna v autenticitě a empatii. Děkuji vám za tento inspirativní rozhovor.