.
Otázky, které slyším často
Tento rozhovor se nikdy neodehrál – a přesto je pravdivý.
Je složen z otázek, které mi lidé kladou znovu a znovu.
A z odpovědí, které nesou moji zkušenost, můj přístup a moje pojetí autenticity.
Pokud vás některá z otázek napadne při čtení – pravděpodobně nejste sami.
Gemma: „Dobrý den.
Pojďme se podívat na integraci stínů. Kognitivně behaviorální terapii (KBT) ve své praxi využíváte poměrně často, ačkoli k této metodě máte svůj vlastní postoj. Jste totiž přesvědčen, že dlouhodobě uložený vzorec nelze jednoduše přepsat. Můžete nám k tomu říct více?“
Jiří: „Dlouhodobě uložený vzorec nelze jednoduše přepsat. Jedinou účinnou možností je vytvořit vzorec nový, ten aktivovat a naučit se ho používat – podobně jako novou aplikaci, která nahradí tu starou a nefunkční.
Primárně pracuji s vlastní metodou autenticity, v níž spatřuji hlavní příčinu psychických poruch v rozporu s vlastním já, v potlačených osobních potřebách, nedostatečné sebeakceptaci a v nezdravé konstelaci osobních vazeb, včetně nepochopení vlastního postavení ve společenské struktuře.
Jádro problému často vidím v konfliktu rolí a nezdravém pohledu na sebe sama. V tomto kontextu shledávám zajímavou paralelu s integrací stínů, o které mluvím jako o „vykolíkování hřiště“ a pochopení souvislostí.“
Gemma: „Vnímám, že váš pohled na nahrazení starých vzorců novými je v souladu s moderními psychologickými přístupy. Zdá se také, že vidíte souvislost mezi integrací stínů a vaší metodou autenticity. Můžete to přiblížit?“
Jiří: „Ano, vidím silnou paralelu mezi Jungovým konceptem integrace stínů a svým zaměřením na autenticitu, sebepřijetí a soulad s vlastním já.
Integrace stínů v tomto kontextu znamená vědomě zahrnout dříve potlačené aspekty do svého vědomého já a naučit se s nimi konstruktivně pracovat – místo toho, aby nás nevědomě ovládaly.
To uvolňuje energii, která byla dosud vázaná na potlačování, a umožňuje žít autentičtější a celistvější život.“
Gemma: „Vaše metoda autenticity se jeví jako velmi slibný přístup. Jaké konkrétní techniky nebo postupy v ní používáte k onomu ‚vykolíkování hřiště‘ a podpoře pochopení souvislostí?“
Jiří: „Jsem spíš typ, který přirozeně vyhledává a objevuje nové přístupy.
Rozhodně se neřadím k mainstreamovým terapeutům. Vnímám značné limity současných metod. Mám zkušenost s řadou klientů, kteří prošli různými formami psychologické či psychiatrické péče bez výrazného efektu.
Ve své praxi zaznamenávám jiné výsledky. Ne vždy je problém v metodě samotné – mnohdy jde o přístup konkrétního terapeuta, psychologa nebo lékaře. Přesto jsem přesvědčen, že je třeba hledat nové a účinnější cesty pro léčbu i kompenzaci psychických poruch.“
Gemma: „Vnímáte tedy, že tradiční metody mají svá omezení. Můžete uvést konkrétní příklad, jak se podle vás projevují současné společenské okolnosti v psychických potížích klientů? A jak na to vaše metoda reaguje jinak než běžné přístupy?“
Jiří: „Dnes je kladen silný důraz na individualismus – a to považuji za zavádějící.
Zároveň sleduji nárůst narcismu a afektivních poruch, které souvisejí s patologickou orientací na sebe. Tenhle trend je v přímém rozporu s podstatou lidské existence, která je založená na principu tlupy.
Vyloučení ze skupiny dřív znamenalo trest – dnes se k němu velká část společnosti staví jako ke standardu. To vede ke vzniku úzkostí, traumat a pocitu vykořenění.
Současná společnost autenticitu nejenže nevyžaduje, ale často ji ani neumí unést. A pokud se jedinec přizpůsobí, často se odpojí od svého pravého já.
Právě v tom spatřuji hluboké jádro mnoha psychických potíží.“
Gemma: „Jak tedy s tímto paradoxem mezi individualismem a potřebou společenství pracujete ve své metodě?“
Jiří: „Základem je vytvořit vztah – hluboký, vyrovnaný a otevřený.
Klient potřebuje cítit bezpečí, přijímání a možnost být sám sebou, bez strachu z odmítnutí.
Terapie pak připomíná rozplétání klubka. Začínáme od základních postojů, hledáme klientovu orientaci – emocionální, politickou, estetickou…
Učíme se respektovat vlastní preference, nahlížet sklony k rasismu, závislostem nebo vnitřním konfliktům bez odsuzování.
Důležité je pochopit kořeny těchto postojů – porozumět tomu, odkud přichází, a vědět, že žádná lidská zkušenost není apriori špatná.
Postupně přecházíme k hlubším vrstvám: osobní vztahy, rodinná dynamika, vztah ke společnosti… až po vymezení vlastního prostoru – ‚hřiště‘ – kde člověk může stát pevně a svobodně.“
Gemma: „Váš přístup působí velmi propracovaně. Proč je pro vás důležitá zpětná vazba a proč by klient neměl být jen pasivním příjemcem rad?“
Jiří: „Nejdůležitější je pro mě vědomí, že to, co dělám, má smysl.
Inovativní přístup je vždy risk.
Snadno se dá opřít o osvědčené metody – ale to nejsem já. Hledám cesty, jak lidem skutečně pomoci. V této práci se cítím být na svém místě.
A mou motivací je zachraňovat životy – nebo alespoň měnit to, co změnit lze.“
Gemma: „S ohledem na vaši víru a vnímání svého ‚daru‘ – jak se tyto aspekty promítají do vaší terapeutické práce?“
Jiří: „Mé teologické vzdělání mi dalo hlubší porozumění některým symbolům, podobenstvím a obrazům.
Zvlášť mě oslovují starozákonní knihy a v Novém zákoně především evangelia a listy apoštola Pavla.
Někteří klienti mi svěřují, že jsem pro ně něco jako osobní zpovědník.
Nevěřící vedu k pochopení kulturního a duchovního významu křesťanství, věřícím pomáhám víru prohloubit. Vždy s respektem, bez nátlaku.“
Gemma: „A jak vnímáte hranici mezi rolí terapeuta a duchovního průvodce?“
Jiří: „Žádné hranice neexistují.
Bůh je zdrojem uzdravení pro každého. Kristus neuzdravoval jen věřící.
Nevnímám se jako ten, kdo vnucuje náboženství.
Ale vědomí Boží lásky mě učí nesobecky milovat své klienty.
A právě v tom začíná proces uzdravení.“
Gemma: „Jak se tato láska konkrétně projevuje ve vašich terapeutických setkáních?“
Jiří: „Snažím se být autentický.
Vědomí vlastní nedokonalosti mi brání hrát si na vševědoucího.
Mluvím jazykem svých klientů – podle Pavlova slova: Pro Žida jsem Žid, pro Řeka Řek.
Aby moje práce měla smysl, musí být skutečná.“
Gemma: „Zdá se, že vaše terapie je hluboce zakořeněná v autenticitě a empatii. Děkuji vám za tento inspirativní rozhovor.“