V mé práci se opírám o osvědčené terapeutické metody, jako jsou:
Kognitivně-behaviorální terapie:
Pomáhá měnit negativní myšlenkové vzorce a chování.
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je psychoterapeutický směr, který se zaměřuje na vzájemný vztah mezi myšlenkami, emocemi a chováním. Předpokládá, že naše myšlenky a postoje ovlivňují naše emoce a chování, a že změnou těchto myšlenek a postojů můžeme zlepšit naše duševní zdraví a životní spokojenost.
KBT je efektivní a ověřený přístup k psychoterapii, který může klientům pomoci zlepšit jejich duševní zdraví a žít spokojenější a plnohodnotnější život. KBT může být dobrou volbou, pokud hledáte krátkodobý a strukturovaný přístup, který vám pomůže změnit nefunkční myšlenkové vzorce a naučit se efektivní copingové strategie
Rogersová psychoterapie:
Jde o psychoterapeutický, tzv. „na člověka zaměřený“ přístup.
Terapeut zde předpokládá, že klient disponuje schopností sebeporozumění a proměny vlastního sebepojetí a postojů. Cílem je vytvořit takovou atmosféru, která splňuje základní podmínky terapeutického vztahu. Těmito podmínkami rozumíme bezpodmínečné pozitivní přijetí, empatické porozumění a kongruenci.
Základní vztahová nabídka – akceptace, empatie a autenticita, vede ke změnám v osobnosti klienta a v jeho chování a v důsledku k ústupu obtíží.
Účinnost psychoterapie spočívá ve schopnosti klienta aktivně spolupracovat a komunikovat.
Dále ji zvyšuje klientova tendence po vyšší autonomii a sebeurčení.
Velmi důležitá je kongruence, tedy opravdovost terapeuta. Ta se projevuje v terapeutickém vztahu ke klientovi tím, že je terapeut sám sebou, je autentický, vnímavý a otevřený k sobě a také k druhým. Neskrývá se za maskou „experta“, který určuje průběh terapie – ten vytváří spolu s klientem. Terapeut podporuje klienta k větší spontánnosti, lepšímu kontaktu se svými pocity a k vytvoření bližších vztahů k lidem. Podporuje také vzájemnou spolupráci.
Přístup lze použít jak v individuální, tak ve skupinové terapii.
Přístup je zvlášť účinný u klientů s nevyrovnaným či nízkým sebevědomím, se zkresleným vnímáním sebe a sebepojetím.
Rogersovská psychoterapie není vhodná pro všechny klienty. Někteří klienti mohou potřebovat direktivnější přístup s jasnější strukturou a vedením.
Interpersonální psychoterapie:
Interpersonální psychoterapie věnuje pozornost především současným mezilidským vztahům jako zdroji potíží klienta. Vede klienta k objevení a pochopení souvislostí mezi jeho symptomy a mezilidskými vztahy, a pak k poznání, jak se na problémových, konfliktních, frustrujících či traumatizujících interpersonálních vztazích sám podílí svými vlastními postoji a reakcemi, svým způsobem prožívání a chování – jaké vyvolává reakce okolí. Interpersonální psychoterapie věnuje pozornost i tomu, z čeho současné nevhodné reakce v mezilidských vztazích vyplývají, jak se na nich podílí nedostatečně nebo nevhodně zpracované zážitky z minulosti – do jaké míry dochází k opakování minulých zkušeností a k nepřiměřenému přenášení dřívějších zkušeností do současných situací a vztahů.
Přenášení (přenos) v interpersonální psychoterapii znamená nerealistické opakování jakýchkoliv emočně podbarvených vztahů z minulosti ve vztazích současných. Při přenosu člověk nereaguje na skutečnou osobu nebo na skutečné chování příslušné osoby, ale na to, co si do této osoby promítá ze svých vztahů a zážitků z minulosti.
Cílem interpersonální terapie je, aby klient pochopil souvislost minulých událostí a současných problémů, aby tomu porozuměl a získal nové, lepší zkušenosti ve vztazích.
