Milí přátelé, sestry a bratři, jak jsem slíbil, dnes se budu věnovat tématu, které není příliš populární a které všeobecnou církev silně rozděluje. Tím je téma vedoucího postavení žen v církvi.
Na tuto oblast je nutné kouknout se z několika stran a proto to uděláme. Pro začátek je ale nezbytné, abych zdůraznil, že nejsem žádný šovinista, člověk, který by neměl v úctě ženy a nerespektoval jejich jedinečnou úlohu v díle spásy a jejich rovnocenné místo v běžném životě a v církvi.
Kazatelky ano…
Dovolte mi začít na straně těch, kteří službu žen v církvi podporují a obhajují. K tomuto táboru se většinově hlásí zástupci evangelických a evangelikálních církví, byť i zde existují výjimky, a dále Starokatolická církev. Pokud se podíváme do historie, počátky ordinace žen, můžeme nalézt už u Valdenských, v období, mezi 12.-13. stoletím. Také anabaptisté (16. století) a Quakeři (17. a 18. století) měli mezi vedoucími ženy. Dalším příkladem kazatelské služby žen, je Metodistické hnutí, kde se objevilo několik kazatelek, které John Wesley https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Wesley přes jisté pochybnosti respektoval. Ke skutečnému rozmachu ordinací žen v církvích dochází až v druhé polovině 20. století. Důvodů je mnoho a věřím, že každý čtenář by mohl najít ten svůj. Já věřím, že prvním a zásadním, byla změna genderového složení církví, kdy bylo leckdy nutností pro existenci daného společenství ordinovat ženy, protože mužů prostě nebylo. Tím druhým důvodem, je velmi výrazná feminizace náboženského prostředí, které souvisí s celkovou feminizací okolního světa.
Kazatelky ne…
Zde je výčet církví, které odmítají ordinaci žen vlastně jednoduchý. Jde vlastně o celý zbytek spektra církví a náboženských hnutí. Katolická církev ordinaci žen neumožňuje, Pravoslavná církev také ne a dokonce i Církev Bratrská se k ordinování žen staví velmi rezervovaně. Je také nutné zmínit, že i v těchto církvích se ozývají méně, či více slyšitelné hlasy, které volají po otevření kněžských pozic i pro ženy, jde ale o snahy, které nemají příliš šancí se prosadit.
Proč tedy kazatelky ne?
Dovolte mi Vám osvětlit na příkladech z Písma , proč si myslím, že je ordinace žen, povolávání do vedoucích funkcí v církvích a správa Kristových učedníků slepou a leckdy velmi škodlivou cestou.
Kazatelky ne, podle apoštola Pavla
1 Kor 14, 34–35: „Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění“
1 Tim 2, 12: „Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.“
Výše uvedené dva texty z Bible mluví zcela jasně. Četl jsem mnohá zlehčování a relativizování těchto textů. Například David Novák na webu https://www.krestandnes.cz/david-novak-zena-at-ve-shromazdeni-mlci/ snižuje váhu těchto textů mnohými argumenty, které jsou ale nejenom naprosto mylné a zcela jistě tendenční. Autor se mnohokrát odkazuje na podmínky konkrétního sboru, a to i přesto, že jde o více adresátů, komu Pavel píše. Autor článku buďto úmyslně, nebo jen z neznalosti snižuje význam těchto textů. Pokud by to tak nečinil, musel by vidět celou situaci v širším kontextu. Pavel měl s Korintskými velmi těžkou práci. Hned po první návštěvě se dozvěděl o mnohých problémech, které Korintem zmítaly. Napsal proto několik listů, kterými se snažil tuto situaci napravit. Korint bylo bohaté, multikulturní město, které se v mnohém podobá dnešním metropolím. Mezi lidmi vládly veliké sociální rozdíly a věřící se v církvi dělili na ty lepší a na ty horší, podobně jako je tomu dnes. To, že Pavel mluví o tom, že by měli ženy mlčet, je proto, aby připomněl, jaká jsou obecná pravidla. Vedl tento konkrétní sbor k lásce a poslušnosti. Doporučuji přečíst druhý list do Korintu, který krásně ilustruje, co se v Korintu doopravdy dělo. https://onlineb21.bible21.cz/bible.php?kniha=2korintskym. Právě v kontextu těchto okolností, je jeho výzva mnohem aktuálnější a naléhavější. Tento list totiž neřeší situaci kolem postavení žen, problémů totiž bylo v Korintu více než dost a tento nepatřil mezi ty prioritní. Přesto Pavel právě zde zmiňuje oblast postavení žen v církvi. Pravděpodobně ho k tomu vedly pragmatické důvody. Lze totiž očekávat, že mezi Korintskými bylo mnoho mužů a žen, kteří dříve uctívali různé kulty a bylo zcela běžné, že vedoucími těchto kultů byli právě ženy. Je dokonce možné, že mezi členy Korintské církve byli i bývalé pohanské kněžky.
Další dopis, který Pavel adresoval Timoteovi, je dalším důkazem toho, jak důležité téma služby a postavení žen v církvi bylo. Nezasílá ho konkrétnímu sboru, nebo církvi. Zasílá ho svému kolegovi, kazateli a budoucímu biskupovi, tomu, kdo má dohlížet na správné učení a na správnou organizaci církve. Zasílá ho Timoteovi, proto, aby věděl, jak správně postupovat při správě církve, aby věděl, která pravidla je třeba nastavit a aby na dodržování těchto pravidel dohlédl. A to nejen v jednom konkrétním sboru, ale ve všech církvích, které mu byli svěřeny do péče. V listě Timoteovi Pavel stanovil manuál, jak organizovat správu v celé církvi, určil například pravidla pro ordinaci starších, biskupů, ale také pravidla pro službu žen v církvi. Nebojme se to říci nahlas, zde nejde jen o pravidla, jde tu o skutečné dogma, které je třeba trvale respektovat a dodržovat, tak jako ostatní ustanovení z tohoto listu. http://www.biblenet.cz/b/Tim1/2
Další důvody proč ne…
Dnes není příliš moderní mluvit o poslušnosti. Žijeme v době, která poslušnosti příliš nenahrává. V posledních 300 letech se lidstvo zuby, nehty snaží osvobodit od všeho, co ho nějak omezuje. Neustále dochází k porušování většiny dogmat a to, co před staletími platilo za nepřekročitelné, dnes vnímáme jako věc, kterou není třeba vůbec řešit. Život mimo manželství, všechny možné projevy sexuálního zmatení, vzpoura proti autoritám, věrnosti, povinnostem… Mám pokračovat? Všichni velmi dobře víme, co před padesáti lety lidé respektovali a co dnes už ne. A to neplatí jen ve vnějším světe. Velmi aktuální je to i v církvi. Jsem dalek toho, soudit kohokoli z vnějšího světa, ale církev, jako Kristova nevěsta, by měla být odrazem Boží slávy, spravedlnosti a čistoty. Zkusme si představit, že by církev, dnešní církev, měla být Kristovou nevěstou. Jsem docela na vážkách, zda by Ježíš o takovou nevěstu stál. O nevěstu pyšnou, sebestřednou a neposlušnou. Je to trpký paradox, když církev, která by měla dbát pravidel, založených zakladateli církve, je porušuje, a ještě si hledá způsob, jak si to co nejlépe omluvit a svoji neposlušnost tak legitimizovat. Svojí neposlušnost a pýchu tak mnozí teologové a věrozpytci staví nad skromnost a poctivost Pavlovu, kterému v žádném případě nemůžeme dát nálepku člověka bez lásky, pochopení a zkušenosti. Proto prvním důvodem je, že pokud prvotní učitel církve, apoštol Pavel, řekl, že žena nemá vést jiné muže, tak to tak má být, ať se nám to líbí nebo ne. Popravdě, snižování apoštolova ustanovení mi tu připomíná situaci v pyšném Korintu, který se velmi silně snažil snižovat Pavlovo apoštolství a jeho autoritu.
Dalším důvodem je porušení prvotního významu muže a ženy. Věřím, že mnohé feministicky založené ženy pozlobím, ale podle původního božího záměru, je úloha muže a ženy jasná a neměnná. Je to v podstatě úplně stejné, jako když v knize Genesis čteme o stvoření světa, v podstatě o utváření fyzikálních zákonů. Popírat tedy původní rozdělení rolí, je jako popírání toho, že po dni přijde noc, nebo že platí Zákon zachování energie. Tento zákon nepřestane platit jen proto, že se nám to v dané chvíli nehodí. Prostě jde o dané pravidlo a to platí. Stejné je to i se vztahem muže a ženy. Alegorické ztvárnění vzniku rolí, zcela jasně ilustruje, jak jsou tyto věci nastaveny.
Gn 2, 18,23: „I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“
Gn 3, 16: „Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“
Tyto texty mluví naprosto jasně, ale nejen tyto. Postavení muže a ženy se táhne napříč celým Starým a Novým zákonem. Je ale zcela mylné tvrdit, tak jako to dělají mnozí demagogové a diktátoři, že jde o vztah založený na nadvládě, na diktatuře a výhradní poslušnosti. To je druhý extrém, který vůbec neodpovídá původnímu Božímu záměru, kdy Bůh stvořil ženu, jako pomoc muži rovnou.
Jaká je tedy úloha ženy?
Je opravdu těžké jasně formulovat, jaká je úloha ženy. Nejen proto, že jsem muž, ale i proto, že z lásky k ženám, jim nechci nic ubírat z těch úžasných vlastností, kterými Bůh ženy obdaroval. Pokusím se tedy podle biblických odkazů i podle svých vlastních zkušeností ilustrovat, jaké by ženy, z pohledu Božího měli být. Snad je to povzbudí k hledání jejich skutečného poslání, protože věřím, že žena může být skutečně šťastná pouze tehdy, když dojde svého naplnění podle Božího záměru.
Lucas Cranach starší – Adam a Eva
Adam
Když Bůh na počátku světa stvořil Adama, stvořil ho se srdcem živým a milujícím, a v textu z knihy Genesis vidím vlastně původní záměr Boha pro člověka. Člověka stvořil jako muže a ženu. Od počátku vlastně vložil do srdce Adama touhu po ženě a následně jí naplnil. Je to zvláštní, že? Proč je vlastně nestvořil zároveň? Proč nejprve Adama a po té ženu, Evu. Při hlubším rozboru lze vlastně pochopit proč tomu tak je a znovu to ukazuje na prvotní rozdělení rolí ve vztahu muže a ženy. Všimněme si, že Bůh Adama povolal jako svého partnera, spolupracovníka na společném díle. Zadal mu třeba práci, kdy měl veškerou faunu pojmenovat. To zcela jasně ukazuje, jaký byl od prvopočátku význam vztahu mezi Bohem a Adamem. Adam se měl o stvořený svět starat, pečovat o Boží dílo. Ve starověku se pojmenováním majetku, věci, ale i například dítěte, dotyčný vlastně stával jejich vlastníkem. Pojmenování veškeré zvěře Adama de facto stavělo na roveň majitele a správce veškeré fauny. A to jistě není zanedbatelná pozice a ukazuje na Adamovu důležitost, ale také na jeho poslání, kterým je vést, starat se a spravovat. Už zde, ale Bible říká: „Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. „ Je naznačeno, že se Adam bez pomoci neobejde a že Bůh s pomocí pro Adama počítá, jen je nutné, aby si Adam tuto potřebu sám uvědomil a pochopil jí.
Eva – žena
Když Adam pochopí potřebu pomoci pro svůj život, Bůh ho uspí, snad proto, aby ho překvapil, a nic netušícímu Adamovi, z jeho vlastního žebra stvoří ženu. Stvoří to, co z hloubky srdce hledá, ale vlastně ani neví, že to hledá. Jaké probuzení to pro Adama muselo být, jaké překvapení. Úplně vidím ten jeho nechápavý pohled. Vždyť do té doby Adam žádného jiného člověka neviděl, možná jen vlastní odraz ve vodní hladině. Najednou je tu stejná bytost, jen trochu jiná. Někde něco chybí, jinde přebývá… Přesto vnímá, že mají něco společného, snad je to to žebro, snad ta zdánlivá podoba. A jeho láska najednou vybuchne jako sopka. Jak silná emoce to musela být, naprosto neznámá, nepochopitelná. K Bohu cítil lásku, ale lásku synovskou, ale teď? Jde o zcela nový cit. Tady je jasně ilustrován vznik nového citu, nesobeckého, zaměřeného na protějšek, ne na sebe. Cit, který tak krásně ilustruje vztah Krista k církvi. A jeho spouštěčem byla žena. Ano, žena byla tou, která zažehla jedinečný lidský cit, kterým Adam zahořel. A právě tady je vidět jeden z mnoha úkolů, ke kterým je žena povolána. Tím je Vzbudit v muži lásku, lásku nesobeckou, lásku Agapé. Je důležité také zmínit, že Adam svojí budoucí ženu Evu také pojmenuje, což i tento krok Adama staví do autority nad ženou, ke které se odkazuje apoštol Pavel.
O tom, jaká je, řekl bych až posvátná úloha ženy, krásně píše kniha přísloví, která nejenže nesnižuje roli ženy jakožto učitelky a vůdkyně, jen jí vyhrazuje toto právo, možná snad i povinnost vykonávat toto své povolání v rámci své rodiny. Roli vůdce společnosti žena s radostí přenechává svému muži.
Př 31, 10-30: „Ženu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. Bedra si opáše silou a posílí své paže. Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu . Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“ Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.“
Panna Marie
Panna Marie, je podle mého názoru asi tím nejlepším příkladem zbožné, poslušné a obětavé ženy, která by měla být příkladem v postojích a chovaní pro všechny ženy v církvi. Vím, že je mnohým protestantům kamenem úrazu, ale možná právě i to ilustruje, proč je tak špatný přístup těchto církví ke svým ženám, když je tlačí tam, kde nemají být. Já měl jako protestant s Marií také problémy, nechápal jsem kult, který kolem Marie vznikl. Nechápal jsem ho, protože jsem o něm v podstatě nic nevěděl. Tím nechci obhajovat Mariin kult, který není v pořádku, ale já jsem nechápal ani tu základní, zdravou a poctivou úctu k panně Marii, kterou si zcela jistě a bezvýhradně zaslouží. Důvodů k úctě vůči Marii je přitom nepřeberná řada. Já osobně vnímám jako nejsilnější důvod mé úcty, její odvahu, zbožnost, poslušnost a pokoru. Přijmout ve velmi mladém věku úkol, být svobodnou matkou, tím riskovat zavržení a v některých situacích i smrt, to chce velikou odvahu. Nesmíme koukat na tuto situaci dnešní optikou. Dnes nikoho nepohorší svobodná mladá matka. V dobách Mariiných tomu tak nebylo. Hanbu to přineslo celé rodině, ženu bylo možné zabít, a i když přežila, tak jen na okraji společnosti s cejchem cizoložství, nebo smilstva. Život takové ženy, i jejího dítěte, byl opravdu těžký. Marie ale neodmítla Boží povolání, pro svojí odvahu, ale také pro svojí zbožnost. Marie byla skutečně zbožná žena, to se prokázalo nejen při přijetí Božího úkolu. Svého syna Ježíše vychovávala s Josefem ve víře a zbožnosti. Pravidelně navštěvovali chrám a i při rozhovoru dvanáctiletého Ježíše v chrámu bylo zřejmé, že byl ve víře vyučován a veden. Marie také byla poslušná, přestože věděla, jaký život jí bude čekat, znala budoucí Ježíšův život a zcela jistě tušila, že Ježíše čeká jako rebela smrt, neopustila ho. A nejen jeho, neopustila ani jeho následovníky a učedníky. Přijala roli matky všech, kdo s Ježíšem chodili, starala se o ně. V podstatě sama, poznamenaná dotykem Božství Kristova, sledovala každý Ježíšův krok, sledovala jeho oslavování, stejně tak jako jeho pronásledování. Byla svědkem všeho toho, co zažil sám Kristus, její milovaný syn, kterému se cele odevzdala. Poslušně a mlčky. Nebránila Ježíšovi v jeho rozhodnutí, věděla, že musí snést bolest ztráty jejího milovaného syna. Věděla, že jeho osud musí dojít naplnění, navzdory bolesti, kterou jí to způsobovalo. Nepřemlouvala ho, aby se svého úkolu vzdal. Její poslušnost Bohu se nejvíc projevila na kříži. Nejen poslušnost Kristova, ale i poslušnost panny Marie. Nebýt její víry a poslušnosti, žádný kříž by nebyl. Nezapomínejme na to. Nesmím ale také zapomenout na Mariinu pokoru, ta je možná pro tento článek asi nejvíce ilustrační. Marie, matka Ježíšova, ta, ze které Ježíš vyšel, ta, která nesla skutečně otisk Božího zázraku, se po zmrtvýchvstání Kristově nikdy nestala ani apoštolkou, ani učitelkou, ani biskupkou. Zůstala obyčejnou zbožnou ženou, která spíše než slovy, motivovala a vedla ostatní příkladem svého života, ne jako vůdkyně, ale jako matka. Zde platí bezezbytku Pavlova slova z 1 Tim 2, 15: „Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.“ Vzpomeňme, jak byli uctívaní a respektovaní apoštolové, kteří chodili s Ježíšem? Ale Marie takovou úctu a respekt neměla, ani o ní nestála. A proč? Protože chápala své povolání a chápala jaké má být skutečné postavení žen ve společenství církve. Přestože mohla těžit ze svých zkušeností, titulu Bohorodičky, nestalo se tak a Marie i nadále zůstala pokornou a skromnou ženou, přestože je její význam v dějinách spásy tak zásadní.
Závěr
Co dodat na závěr, doufám, že se mi podařilo poodhalit důvody, proč si myslím, že je služba žen ve vedení církví špatná a proč si myslím, že jim samým vlastně škodí. Jsem dokonce přesvědčený o tom, že církve, které takovou službu umožňují jsou přímo odpovědné za to, že ženy nedochází takového postavení, které jim náleží a brání jim stát se skutečnými ženami v tom pravém slova smyslu. Úlohou církve má být péče a správa, k té patří nejen snaha o dodržení správného učení, ale také snaha vést věřící k plnohodnotnému životu. Pravidla, která jsou nám daná učením Písma, ale v neposlední řadě také tradicí a zkušenostmi křesťanů, kteří život víry žili před námi, musíme respektovat bez ohledu na to, co nám hlásá duch doby. Křesťanství nesmí být poplatné výkyvům nálad ve společnosti. Slovo Kristovo je platné navěky a třeba ho ctít. Je trestuhodné, že církve, které by měly dbát na ten správný a čistý život, svévolně okrádají ženy o možnost, stát se tím, co jim je od počátku určeno.
Na úplný závěr mi dovolte vás povzbudit. Navzdory všemu zmatku, který kolem nás je, navzdory těžkostem, slovo našeho Pána Ježíše platí. Přátelé, sestry a bratři, Bůh nemlčí, promlouvá ke každému z nás. Je ale potřeba tichosti, abychom zaslechli Jeho hlas a byli schopní přijmout poselství pro náš život.
Bůh pokoje ať vás provází svým požehnáním na každý den…
Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.